Každý moment je novým začátkem

5. ledna 2016 v 12:45 | Alape |  denní střípky
"Náhodou" se ke mě dostalo toto krátké, cca 15 min. video.


Esther Hicks channeluje kolektivní vědomí, které si říká Abraham. Abraham nám vysvětluje, jaký způsobem žít život, který si přejeme žít.

Pustila jsem si ho několikrát, abych si to v hlavě pořádně srovnala - a musím říct, že se mi moc líbí. Myslím si, že každý si v něm najde to své - a je úplně jedno, jestli věří na kolektivní vědomí Abraham, nebo ne. Jde o to poselství, které je tam obsaženo ...
Tak si to užijte ... jsme na začátku nového roku ... možná se to někomu bude hodit, možná to využije ... přeji vám úspěšnou cestu splněných přání :)

autor: Eveille
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eva eva | E-mail | 15. ledna 2016 v 13:41 | Reagovat

Přesně tak. Pojďme si trochu užít. Musela jsem se milá Alape trochu začít šetřit. Z toho všeho,co se okolo nás děje. Musela jsem si říct že nemohu spasit celý svět. Tímto nemyslím muslimské přistěhovalce. Rozhodně nemám sluníčkovské myšlenky. Naopak.Ale žiju teď a teď se chci cítit dobře. I přes to všechno. Nemohu například zachránit každé ohrožené zvíře.I když mi srdce krvácí. Ty hrůzy,které se dějí... Je pro mě těžké přemýšlet jinak. Snažím se. Z obyčejného pudu sebezáchovy... MUSÍM se mít víc ráda. Člověk ale nemůže být sobecký,proto se v tom někdy fakt plácám. Kolikrát ani nevím co chci víc. Jenom vím že někdy převažuje pud sebezáchovy,jindy zase zachraňuju a ochraňuju druhé.
Přeji ti vše dobré do nového roku

2 alape alape | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 10:50 | Reagovat

[1]: Ahoj Evi, děkuju moc za Tvůj krásný komentář. Taky šetřím a myslím, i podle Tvých dřívějších reakcí, že toho máme společného víc :D.
Mít ráda sama sebe je základ. Na tom všechno ostatní stojí nebo padá.Sebeláska není o narcismu, takže s tím sobectví vůbec nesouvisí (i když nám bylo od malička vštěpováno něco jiného - jsou to již neplatné vzorce, které je potřeba překročit). V sebelásce je síla, která nám dává odvahu a vytrvalost poprat se s výzvami života... I já jsem měla období, kdy jsem chtěla pomáhat všem a když to přeženu, tak "spasit svět" - je to ušlechtilé a krásné. Jenže když pak přijde na lámání chleba - kdo pomůže nám, když pod fackama života klesáme ke dnu? ... nikdo ... jsme tu každý sám za sebe. A přesto, že jsme všichni propojení, funguje to jinak :)
Evi, moc Ti držím palce - jdi do sebelásky, věnuj svou pozornost nejdřív sobě (a nejen pozornost) - a teprve až pak ostatním. Když bude dobře nám samotným, bude dobře i okolí (pokud bude chtít a rozhodne se tak ... ) Odpovědnost máme jen sami/y za sebe !

3 eva eva | E-mail | 20. ledna 2016 v 22:44 | Reagovat

To,co jsi mně Alape napsala..fakt si opíšu na papír,abych si to zapamatovala.:)
Když si znovu přečtu co jsem ti posledně psala,byla to směs různě přeházených slov,jak jsem to zrovna cítila. Schválně jsem text pak už nijak neupravovala. Opravdu se někdy cítím hrozně rozpolceně a víc si uvědomuju,že musím začít trochu jinak myslet. Natolik jsem však silná,že  nemám o sebe  obavy. Jen si musím občas něco přopomenout.
To,že máme toho hodně společného,bude nejspíš pravda. A jsem tomu ráda,protože mně přijdeš jako fajn ženská. Budu se těšit zase na tvoje další a častější ;-) psaní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!