zvraty ...

8. srpna 2014 v 6:40 | Alape |  denní střípky
tato úvaha není ani veselá, ani poučná - je to spíš vytvoření si vzpomínky pro mě někdy do budoucnosti, až budu mít potřebu se k tomuto období vrátit ...

toto léto nejeví se mi příliš šťastným ...




Odkud začít? Nevím. Asi od toho, že se mi podařilo se úžasně zamilovat a uvěřit vlastním představám a hned vzápětí se propadnout kamsi hluboko do propadliště, když jsem nasekala spoustu chyb. (i když se možná zbytečně sebeobviňuju?)
Asi od toho, že jsem naivní a pravděpodobně nepoučitelná a věřím lidem to, co říkají. Nehledám ve vyřčených slovech přetvářku a nepřemýšlím nad tím, že to kamarádka myslí opačně a je to jen její postoj v životě a v komunikaci.
Je to asi i o tom, že se 'vlastních chyb' pak lekám, protože za tím jsou programy a vzorce z dětství - že co tomu řeknou druzí a já nebudu ta hodná holčička, která je vždycky perfektní a dokonalá. A to se mi pak začnou rozjíždět katastrofické scénáře toho, co se všechno může stát včetně možných důsledků. Ano, slovo "možný" se zde opakuje vícekrát, záměrně, protože na jedné straně vím, že jsou to představy, které se mohou nebo nemusí naplnit, ale na straně druhé se k tomu přidají emoce včetně strachu, které mě setnou. A proti emocím jsem zatím bezbranná. Nemumím je ovládnout - a tak ony cvičí se mnou.
Sice píšu o chybách, ale pro mě to vlastně v ten moment bylo to nejsprávnější, co jsem mohla udělat. Bylo to dokonce i třeba vědomé rozhodnutí, kdy jsem volila ... a zvolila. Zvolila to, co mi přišlo v daný okamžik lepší pro mě. Je to asi egoistické, ale děláme to tak všichni. Pak se ale dostavují výčitky, že takto se to nedělá v mezilidských vztazích a společnost to takto nepřijímá (a společnost se skládá z jedinců).

Je to i období, kdy jsem udělala spoustu věcí poprvé. Nerozlišuji zde na špatné a dobré. Beru to jako cenné zkušenosti. To "dobře a špatně" se mi tam začne objevovat až při komunikaci s druhými lidmi. A problém - můj - je ten, že jsem až přespříliš sdílná ... a vykecám i to, co by bylo lepší zachovat jako tajemství. Jenže ... co dělat, když to cítím jako blok, který mi brání ve volném průchodu energií? Pravděpodobně i toto je nějaký špatně nastavený program a další iluze ...

Cítím se strašně slabá. Po všech stránkách. Na jedné jsem v období, kdy nedokážu být sama a neustále hledám kontakt s lidma a s druhým pohlavím, na druhé by bylo asi nejlepší se stáhnout do ústraní a zachovat mlčení a klid. Ale to obrovské pnutí uvnitř mi to nedovolí.


V neděli jsem se podruhé v životě svezla sanitkou. Poprvé to bylo, když mi coby malé holce zjistili s obrovským zpožděním žloutenku a vezli mě rovnou od dětské lékařky do nemocnice. Tentokrát jsem se málem rozbrečela (asi díky rozpoložení, ve kterém jsem byla).
Zavolala mi ji sestra, které jsem večer volala, když jsem doma kolabovala a nevěděla si s tím rady, jestli to přejde a nic to není nebo jestli je to něco k řešení. Jsem jí vděčná. Přerušila návštěvu u kamarádky a přijela.
Řekněme, že příznaky vypadaly na velice nízký tlak (s tím, že mi naměřili vysoký) a vzhledem k oteklé levé noze, kde jsem měla trombozu, bylo podezření na mozkovou.
Tu na pohotovosti vyloučili. Vynadali mi, že je to nedostatkem minerálů a že málo solím, odebrali krev a dali kapačku a preventivně 1 injekci na ředění krve, propíchali snad všechny žíly na rukou, co šly (sestřička si asi něco řešila) a ve dvě ráno mě - motající se - vykopli, ať jedu domů. Vzala jsem si taxíka.
Byla jsem ráda, že tam nemusím zůstat. Připadala jsem si, jako když je nemístně obtěžuju ...

Odběry u obvodní nic neprokázaly, byly to již lepší hodnoty a tak mi doporučila, ať si v létě občas koupím minerálku a třeba brambůrky ...
(jediná hodnota, která zůstala zvýšená, byly jakési d-dimery, které ale údajně byly v normě, protože jsem prodělala trombozu)
Nicméně jsem se měla objednat i na trombotické, aby mě zkontrolovali ještě tam.
A u nich jim tam honota nepřipadá vůbec normální a naopak by taková být neměla! Divili se, že mi ve Vinohradské neudělali sono té nohy při tak vysokém naměření. (no, neudělali - v jednu v noci přeci nemůžu čekat, že někdo bude na sonu a vzhledem k faktu, že noha už později nebyla oteklá, neposlala mě ani obvodní)
Nevím přesně, co ty hodnoty znamenají, ale ty d-dimery byly v tu neděli na čísle přes 1700 a nyní klesly na něco přes 600 - a prý je to stále vysoké.
Dívala jsem se na Wiki - hodně laicky řečeno: je to něco, co vzniká v krvi, když tělo odbourává krevní sraženinu... http://cs.wikipedia.org/wiki/D-dimer
(ale ta hodnota může být způsobena mj. i ze stresu ... tak třeba to bude tak :-) ...)

Na otázku, proč mi ale tělo poslední dost dlouhou dobu zadržuje vodu - mi obvodní neodpověděla. Od ledvin to není, tak zbývají hormony a poslala mě na gynekologii. Jdu dneska. Ale stejně už po telefonu mi tam řekli, že oni to nezjistí prý taky - a tak nějak ... nevím.
(Podle alternativy to může být překyselené tělo. Medicína asi neví a není potřeba to řešit. Stejně, jako jsem se dozvěděla, že se řeší vysoký krevní tlak, ale nízký už ne, protože není život ohrožující. Řeší se až následky - kdy člověk třeba omdlí a rozsekne si hlavu ...)

Pozitivní na tom všem ale je asi to, že mě to vede novou cestou, snažím se dělat změny a nějak "se zkorigovat". Když budu konkrétní:
na trombotickém mi doktorka řekla: "No jo, když vy hodně kouříte."
"Ano, já vím, máte pravdu, ale zatím se mi nedaří s tím přestat."
"A chcete?"
Po chvilce zamyšlení jsem jí odpověděla: "Ano, ale nemám potřebnou sebedisciplínu."
"Tak tady máte..." a strčila mi do ruky vizitku na nějaké centrum odvykání pro kuřáky pod lékařským dohledem.
Když jsem přišla domů, chvíli jsem nad tím přemýšlela a pak tam zavolala. Podle toho, co mi řekli, se mi ten jejich program líbí a objednala jsem se. Jdu příští týden. Myslím, že jsem si dala hodnotný dárek k mému svátku!

Druhý pozitivní počin je ten, že jsem si uvědomila, že svoje problémy nemůžu řešit se sestrou nebo s kamarádkami. Ano, jejich pohled na věc, různorodost názorů i dobrá rada jsou cenné. Jenže občas právě "můžu narazit" a pak mi připadá, že místo "dobrého" svému okolí jen obrovsky škodím ... Navíc svých problémů má každý dost!
A tak jsem se objednala k psychoterapeutce. Taky příští týden.

Fakt jenom doufám, že se z toho všeho už nějak vybabrám ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 9:22 | Reagovat

Holka moje, a já si říkala, proč nepíšeš. Ali, tohle ti nezávidím, a je dobře, že ses odhodlala něco dělat zase v jiných oblastech, jako je kouření nebo návštěva u psychoterapeuta. Když už nic jiného, jsou to zkušenosti. S tím kouřením tě docela chápu, taky jsem kouřila, pak snad přes deset let nic, a pak jsem to chtěla všechno dohnat, jak blbá. Jednou jsem se tak překouřila, že se mi udělalo blbě a musela jsem si lehnout, a tenkrát jsem si sama říkala, holka, co děláš, co blbneš?  A nechala jsem toho. Ale víš, co je zajímavé, když jsme byli v květnu na dovče, zapálila jsem si jednu cigaretu, kterou jsem si chtěla koupit od jedné paní, ale ta nechtěla slyšet, zkrátka i ji dala. Viděla jsem ji kouřit a dostala jsem neuvěřitelnou chutˇ si znovu zakouřit, a le nechtěla jsem si kupovat cigatery. No zkrátka jsem si zakouřila, a nemohla jsem stát na nohách, musela jsem si sednout, byla jsem z toho celkově oslabená a chutˇ této cigarety jsem cítila ještě pár dnů potom. Jak by mé tělo bylo nasáklé nikotinem. Pořád jsem to cítila. Vím, že na kouření lidí se podílejí taky duchové z astrálu, kteří byli taky závislí a našeptávají, atˇ si člověk zapálí, a proto jse si řekla, nene už se nenechám pokoušet.Ale moc dobře vím, jak je těžké přestat, a i když si myslíš, že už to máš za sebou, přijde další zkouška, zda obstojíš či né. A tak je to se vším. 8-O Ali, přeji ti jen vše dobré a myslím na tebe.Drž se holka moje. :-)  :-)♥♥♥

2 alape alape | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 10:40 | Reagovat

Heli, děkuju moc za povzbuzení! ♥
Je to pro mě dost těžký období - i proto, že si spoustu těch problémů vlastně vytvářím sama ... Vznášet se v oblacích bylo nádherný, ale asi stejnou měrou, možná i vyšší, teď prožívám ten propad.

Dlouhou dobu jsem se "vyhýbala" doktorům a teď si to vybírám asi všechno najednou a nepůsobí to na mě dobře. Je to strašnej stres. V pátek jsem byla už tak ze všeho hotová, že jsem vlezla do lékárny a poprvé v životě chtěla antidepresiva. Prodali mi jen nějaký bylinný antistres, protože ty volně prodejný nejsou slučitelný s ředěním krve, což si teď musím píchat injekce, než se zjistí ty d-dimery, a obvodní už nebyla...

To, co mě na tom překvapuje asi nejvíc a co mě napadlo až dneska ráno je fakt, že se to všechno odehrává přesně po 4 letech ... Tak teď přemýšlím, jestli je to východ z tý smyčky, do který jsem se dostala anebo nová zkouška, protože jsem nic z toho nepochopila ...

Heli, ještě jednou moc děkuji. Měj se zatím krásně! ♥ :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!