tady a teď?

17. června 2014 v 0:03 | Alape |  denní střípky
Jak jsem zmínila již v některém z předchozích článků, poslední dobou mě občas pomáhá moje sestra s tím, co zrovna "řeším" - kineziologií.

O jakou metodu se jedná - je dohledatelné všude na webu, takže se zde nebudu rozepisovat o postupech apod. (sestra sice používá nějaký směr, který je obohacený ještě o jiné techniky, takže dle mého názoru je mnohostrannější, ale o tom kdyžtak jindy)

Když jsme se viděly začátkem června, neměla jsem nic akutního, nicméně, když už byla svolná se mnou pracovat, 'musela' jsem si vymyslet nějaké téma.
Napadlo mě, že bych ráda získala přístup ke svým vzpomínkám. Na tom jsme se shodly obě - oproti normálním lidem si toho pamatuju strašně málo, pokud vůbec. (když s někým mluvím a připomene mi věci z minulosti, tak si vzpomenu, ale sama od sebe to nedokážu ...)

Když to zkrátím, tak se ukázalo, že tuto realitu naprosto nepřijímám a žiju si někde "ve svém světě" - což se vyjevilo jako důvod, že nemám přístup ke vzpomínkám (odsud) ...

Poté, co jsme skončily, jsem si šla dát cigáro na balkon a popřemýšlet nad novými, právě získanými informacemi. Napadlo mě hodně podnětných a chytrých věcí ... ale co mě fakt překvapilo, bylo uvědomění si starého známého "tady a teď". Vždycky jsem si myslela, jak to mám úžasně zmáknutý, že kdykoli chci a ponořím se do sebe, jsem "v tom".
Jenže já si na tom balkoně uvědomila najednou, že pro mě není problém být v teď ... ale ! že pro mě to "tady" - je všude!!! Já jsem byla vždycky všude v teď. Jenže být všude u mě neznamená být tady ...
Je to zvláštní a těžko se to popisuje. Nicméně jsem pak šla za ségrou a ptala se jí na takové základní věci, jako: jak se vnímá tahle realita a co to vůbec znamená? Jaký postoj k tomu zaujmout? Čeho si všímat a co bych při tom měla cítit?
(jednoduše: prostě nejsem ukotvená ... jak se říká)

Zní vám to celé divně? Z toho si nic nedělejte. Mě taky ...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erička Erička | Web | 17. června 2014 v 15:40 | Reagovat

Něco na tom je, moje mamka byla taky u kinezioložky, připomněla ji první třídu, kde měla nějaké problémy, prý ji bylo přímo na zvracení, ale to místo jí tím odblokovala, takže dobrý :)

2 Helena Helena | E-mail | Web | 26. června 2014 v 9:25 | Reagovat

Ali, víš, že na tom něco je? Taky si nevzpomínám na určitá období mého života. nejde kineziologie provádět na dálku? Ale asi né, když je to podle pulsu,. 8-)  :-)

3 alape alape | E-mail | Web | 27. června 2014 v 23:24 | Reagovat

[1]: Myslím, že je to dobrá metoda, která si umí poradit se spoustou věcí. Tedy, pochopitelně, záleží především na kineziologovi ... :-)

4 alape alape | E-mail | Web | 27. června 2014 v 23:30 | Reagovat

[2]: Heli, kinezka na dálku asi nejde, zkusím se ségry zeptat, ale moc tomu nevěřím, protože odpovědi získává kineziolog ze svalů na rukou, nad zápěstím.
Téma se "vybírá ústně", ale další práce už nejde přes logiku ... ze svalů se získají odpovědi, pak podle zvolené metody se to buď probere, čímž se to dostane do vědomí nebo se rovnou přechází k samotné "práci" - většinou formou vizualizace.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!