můj nezaměnitelný lyžařský styl

11. května 2014 v 0:03 | Alape |  téma týdne
Jakožto dítě občasně vážněji nemocné, zdárně jsem se vyhýbala ze zdravotních důvodů různým sportovním aktivitám, včetně lyžařských výcviků. A tak se stalo, že jedny jarní prázdniny, stojíc podruhé snad v životě na lyžích a trávíc týden s rodiči v Krkonoších, jsem se odvážně a pravděpodobně s hazardními sklony již v ranném dětství rozhodla přidat ke zbytku skupinky a jet s nimi Zahrádky.
Ten den je nezapomenutelný a nějakým záhadným způsobem nebyl zapsán do "ginesovy knihy rekordů":

Mrzlo až praštělo a místo bělavého prašanu byly porůznu na sjezdovce rozeseté zrádné lesklé zledovatělé plochy, které pro mě skýtaly zvláštní sportovní vyžití, jako např. jízda na lyžích skoro po zádech, či naopak zkoumání terénu očima vzdálenýma pouhých 10cm v křečovitém předklonu.
Jízdu jsem si naprosto užívala, na čas nehledíc.
Zbytek skupiny trochu nechápal, že oni už jedou potřetí, zatímco já byla teprve někde v půli kopce. Úžasný požitek a kochání se okolní krajinou nikdo z nich neuznával...
Nicméně nějakým zázrakem se stalo, že kopec jsem tímto stylem po několika hodinách sjela a dostala se dolů na dohled fronty čekající na vlek. Ladným obloučkem jsem se snažila zařadit - ale: chybička v podobě zrádné ledovky se vloudila a já jsem sice zatáčku elegantně dokončila a zařadila se do fronty na její konec, jenže v poloze ležmo na boku, čímž jsem jaksi potřebovala trochu víc prostoru, než jsem si původně s přesnou matematicko - logickou dedukcí vyvodila ... a došlo k tomu, že jsem chudáka přede mnou smetla ... a pak už jela celá ta dlouhá fronta jak DOMINO ...
Velice jsem se styděla.
Ale hned následující rok jsem v rámci dalšího lyžařského pobytu měla zjistit, že i toto patří mezi vlastnosti dědičné:
Můj otec totiž také nezvládl přistání na konec řady. Asi se mu zdála moc dlouhá a nechtělo se mu čekat, protože se prapodivně zakymácel a pak to najednou bral šlusem přes špičky lyží dolů za mohutného nadávání přihlížejících (poškozených), řvoucích něco o blbcích a poškrábaných značkových prkýnkách...

Ještě jsem si vzpomněla na jednu paní, která měla též svůj styl a jasně utříděné myšlenky, včetně politických:
To bylo již v těsné blízkosti vleku, kde se prostor zužuje a lyžaři se řadí do dvojic. Nějakým nedopatřením se stalo, že manžel té paní byl před námi a ona za námi se chtěla dostat k němu. Tak požádala mého otce, aby ji pustil.
"Jasně! Tak jděte k pravý straně ...", začal organizovat.
A ta paní se ohradila: "Ale já nechci k "žádný straně", já chci k manželovi!"



(PS: tehdy jsem měla přibližně 11 - 12 let ...)



Děkuji za návštěvu a přeji vám stylový den!

téma týdne: "Styl"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 11. května 2014 v 18:22 | Reagovat

:-D  :-D  :D Krásně napsané, já se tady válím smíchy z toho domina a tvého tatˇky. :D Asi to máte v rodině, nazvala bych to rodinný styl. :D  :-D♥♥
Dávám tě Ali do výběru.

p.s. taky mám jeden zážitek z lyží, kdy jsme sjeli kopec dolů a chtěli na lanovku. Chtěla jsem koupit lístky,už jsem byla u pokladny, nahlásila 3x nahoru a ujely mi lyže dozadu, bylo to tam jak sklo a já se paní ztratila z dohledu. A přibrala jsem všechny,co stáli za mnou. Když jsem se dobelhala zpátky k pokladně, položila jsem peníze na mističku a zase zmizela. :D Do třetice to vyšlo, ale všechny tři jsme myslely, že se počůráme od smíchu. :-D  :-D

2 alape alape | E-mail | Web | 12. května 2014 v 1:11 | Reagovat

[1]: Rodinný styl :-D  :-D Záškodnické počínání ve frontách na vlek je u nás v rodině evidentně předáváno z otce na dceru :D (jak to šlo předtím, netuším, ale děda byl legionář, takže i zde spatřuji "zálibu" ve sněhu a mrazech, neboť na Sibiři je toho sdostatek :D ba přímo nadbytek)
Za zařazení do výběru děkuji!

Tvůj příběh mě rozesmál. Úplně jsem to viděla jako film, jak se malý dětský obličejík objeví v okýnku, objedná, zmizí ... objeví se znovu a znovu zmizí ... to nemá chybu :D  :D ♥♥

3 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 12. května 2014 v 14:59 | Reagovat

Moc pěkné :D  :D  :D
Lyžařský styl má styl :-)
Jako vášnivý lyžař mám také spoustu nádherných zážitků. A když si vzpomenu, jestli jsem je už sepsala, tak řeknu kde jsou, nebo je nenajdu a sepíšu je.

4 alape alape | E-mail | Web | 12. května 2014 v 23:31 | Reagovat

[3]: Děkuju :-D .
Na zážitky jsem moc zvědavá! Vzpomínej ... anebo sepisuj ... jo jo! :-D  :-D

Já bych měla ještě v zásobě zlomení lyže na úplné skoro-rovince :D - i to umím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!