Barvy

26. května 2014 v 0:03 | Alape |  tvoření - tedy převážně malování a kreslení
Miluju barvy. A někdy je stejnou měrou nenávidím.


I když to asi není dost přesné. Barvy miluju stále stejně, jen občas mě chytá šílený vztek, že je zde nelze použít v celé jejich barevné kráse a škále.
Už odmalička se mi stávalo, že jsem viděla věci barevnější než tu jsou, že jsem viděla okolí předmětů včetně věcí, které ve skutečnosti vidět nejsou. Nenašla jsem v tom žádné výhody, protože žádný "praktický" užitek v tom není.
Když jsem jako malá chodila na výtvarku a dostali jsme zadání, já zavřela oči a viděla své výsledné dílo. Bylo úžasné! To, co jsem pak zplodila na papír, dle té původní představy, která se po nějaké chvíli rozplynula, nestálo za nic ... Necvičená ruka nekokázala nakreslit nebo namalovat to, co jsem viděla a barvy? Barvy byly naprosto nedostatečné! Jen zašlá "sláva", slabý odvar toho, jaké to mělo být ... Jas a barevnost se přede mnou na papíře zobrazily jako stíny. Stíny těch původních, viděných. Jako malou mě to strašně mrzelo a brala jsem to jako svou neschopnost. Postupem času jsem rezignovala. Zjistila jsem, že žádné obrazy tady na zemi nejsou takové, jaké by mohly být a tehdy jsem si uvědomila, že to prostě není možné - že máme jen určitou malou a limitovanou škálu barev, se kterou tady můžeme pracovat a ten obrovský 'zbytek' je tu všude kolem nás, ale nepoužitelný v této realitě nebo dimenzi, je jedno, jak to nazveme.
A tak se postupně učím pracovat s tím, co je k dispozici a nebýt frustrovaná z toho, že to není takové, jaké by mohlo ... mělo ... být.
Občas je to hodně těžké. Spousta věcí skončila zničená v náhlém návalu vzteku. Dost jsem jich vyházela později - byly rozpracované a původní myšlenka se již dávno vytratila a mě přišlo zbytečné je schovávat na někdy - 'možná'. Proto se učím, že když přijde impulz, musím ho zpracovat co nejrychleji, tak jak to jde - protože jedině tak tam zůstane zachovaná alespoň ta původní myšlenka.
Své obrázky mám ráda díky vynaložené práci, které si cením. Nemám je ale ráda tím barevným provedením, je strašně moc nedokonalé ... A tak vlastně záleží, která složka ve mě zrovna převládne. Od toho pak závisí přežití nebo zničení. Poslední dobou jsem asi umírněnější a obrázky zachovávám ... třeba se jednou budou hodit ...


Už jsem zde na blogu zveřejnila pár básniček z mojí "soukromé sbírky" (někdy kolem 2005), tady je další:




frustrace
aneb o malování a kreslení


ten třpyt z hvězd ...
Jak ho sem jen vnést ???

barvy - ty opravdové

- září mnohem víc


v mé vizi "staronové"
jsou škály bez hranic ...

zde je to však omezené
chybí hodně odstínů
a tak mohu tvořit pouze

ze stínů ..........!!!



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erča Erča | Web | 28. května 2014 v 19:14 | Reagovat

Ta skutečná krása, ty opravdové věci, dějící se kolem, to vše začíná až za hranicí našeho lidského vnímání, to vše jak zde popisuješ, můžeš vidět pouze srdcem, nedá se přenést, vyfotografovat ani nakreslit, a i když se budeš snažit, to udělat, vždy zachytíš jen zlomek toho všeho, tak se tím netrap a děkuj za to, že máš tak velkou citlivost vnímání, je to dar, který jsi dostala už od narození :)

2 Helena Helena | E-mail | Web | 1. června 2014 v 11:18 | Reagovat

Ali nádherně napsané, máš nádherný dar a vidění v jiné úrovni, to je krásnééé. :-) Ono i to viděné se těžko převádí do slov, která nevystihnou přesně to, co by chtěl člověk říct. Ale má to jednu výhodu, člověk z toho čerpá  neuvěřitelnou energii. :-)  :-)Krásnou neděli.♥♥♥

3 alape alape | E-mail | Web | 1. června 2014 v 22:12 | Reagovat

[1]: Eričko, děkuju moc za krásná a povzbudivá slova. Víš, já jsem strašně dlouho žila v iluzi, že každý dar se dá nějak použít ... např. léčitelé ho používají, jsou lidi, co vidí auru atp. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak ty mé dary, včetně tohtohle konkrétního, použít.
Začala jsem to chápat poměrně pozdě, myslím doopravdy chápat - je to tak 2 možná 3 roky nazpět, kdy jsem měla možnost být na jedné přednášce/workshopu u jednoho ak. malíře, který se také zabývá "vším možným", takže to byla moc zajímavá debata. Co mě tehdy utkvělo nejvíc v mysli byly jeho slova: "Existují lidé, kteří mají 'vidiny, vize', ale nemohou je namalovat ani zachytit ... a pak existují ti, kteří je nemají, ale malují je ... " Strašně dlouho jsem nad tím tehdy přemýšlela a teprve tehdy, po celé té dlouhé době jsem cítila, jak se ve mě rozlívá klid ... :-)

4 alape alape | E-mail | Web | 1. června 2014 v 22:19 | Reagovat

[2]: Heli, děkuji moc! Asi budu působit nevděčně, ale ta energie, v ten moment tak nádherná a úžasná, zas časem "vyšumí" ...
Máš pravdu v tom, že se o tom velmi těžko mluví. Jen jednou jsem se setkala s jednou ženou, která měla ty samé zkušenosti a zážitky a věděla úplně přesně, o čem mluvím a já věděla úplně přesně, o čem mluví ona ... bylo to moc krásné setkání, kdy jsme si povídaly o tom, jak nezměrné škály barev a tónů existují, jak před našima očima defilovaly nekonečné mraky jakoby barevných koulí, které se rozevíraly do všech stran - zvláštní bylo, že i "do nemožných stran" (tady to nejde zadefinovat)a každý sebemenší kousíček byl jinak barevný ... bylo to nádherné a neuvěřitelné. A tenkrát, když jsme to sdílely, tak alepoň pro mě - to bylo ... nevím, jak to říct ... byla jsem úplně v sedmém nebi ...

5 anasu-okovekrm anasu-okovekrm | Web | 8. srpna 2014 v 8:17 | Reagovat

zvukomalebné kreslení slovy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!