zamyšlení

5. února 2014 v 21:15 | Alape |  mé prožitky a zkušenosti
Je tolik věcí, o kterých bych chtěla psát, až mě z toho svrbí ruce. Ale nemůžu, nejde to ... Prostě to sem nepatří.

(Jsem totálně gumová a vláčná. Chce se mi spát, ale vím, že stejně neusnu, tak tu sedím a přemýšlím a snažím se unavit na hranici únosnosti, abych to pak mohla rovnou zalomit.)

Poslední dni jsou plné novinek a změn. Nevím, jestli jsem tak přecitlivělá nebo jsem si odvykla ... Venku si připadám strašně bezmocná. Je to zvláštní, je to jen můj vnitřní pocit. Navíc vidím (a nechápu proč se to děje), že v ženách vzbuzuji závist a u mužů probouzím ochranitelský pud. Prostě se to děje tak nějak samo, nejsem si vědomá ničeho konkrétního, čím bych to způsobovala. Snad jediné děti, které jsou čisté a neutrální, mě berou takovou, jaká jsem. Je to jen o pocitu, vnitřním tichém v tichu, který cítíme nějak mezi sebou - malé děti za mnou chodí (jedna malá holčička šla dokonce za mnou jak stín několik metrů než jsem si ji všimla a poslala zpátky k rodičům, kteří se udiveně rozhlíželi, protože se vzdálila dost mimo jejich dosah v metru), malí chlapečkové mi vyprávějí jejich zkušenosti během chvilky čekání na mhd nebo se mi s něčím chlubí, spící děti v kočárcích na mě otvírají své nádherné zrcadlové oči ... jsou to pro mě doteky čehosi blízkého v jinak naprosto cizím světě. Nerozumím mu, stejně jako on nerozumí mě. Vnímám kolem sebe tolik věcí, které by šly dělat daleko lépe a jednodušeji, ale zajetý stereotyp a rutina je druhým bližší ... a tak se jen tiše přizpůsobím a myslím si své.
Nevím, nakolik stejně budete brát těchto několik napsaných řádků. Vím, že na každého budou působit jinak ... ale tak to má být, s tím nic udělat nejde.

Začala jsem mého exbratránka učit česky. Tedy má jednu normální učitelku, ke které chodí a já ho učím specifická slovíčka, která potřebuje po pracovní stránce a procvičujeme konverzaci, tak lehce. Včera večer jsem byla už tak unavená, že jsem pletla mezi sebou takové základy jako pán a muž, tak opravoval on mě. Byla to fakt sranda, protože on je u 1. lekce a já přeci jenom bych tu italštinu měla znát poměrně dobře po těch dlouhých letech ...
Není mi úplně jasné, proč jsem o tom začala psát - asi proto, že jsem dnes večer cestou domů přemýšlela nad slovíčkem vztahovačnost. (slova a slovíčka, jakákoli, mají k sobě nějak blízko Mlčící ) Kamarádka ho při vyprávění dnes použila několikrát během krátké doby (vyprávěla něco z osobních prožitků) a já jsem v buse přemýšlela nad tím, že - sice nechápu proč - ale ještě donedávna jsem ho vnímala úplně jinak. Já jsem vztahovačnost brala jako něco úplně normálního ve smyslu, že např. část vzniklého problému, kterou uznám jako svůj díl, vztáhnu zpět k sobě a pokusím se o jiné zpracování a totéž jsem očekávala vždy od protistrany. Nejenže se tak nikdy nestalo (teď už konečně chápu i proč ...), mnohdy to druhou stranu rozčílilo ještě víc - k mému obrovskému překvapení ... vlastně až teď před vánocemi mi (jiná) kamarádka vysvětlila, v jakém významu je toto slovo používáno, no potěš koště! (vztahovačnost = urážlivost, dotčenost). Sice stále nechápu, proč někdo někomu říká, že je vztahovačný, když tím ve skutečnosti myslí, že je urážlivý ... ale holt - tak to je.
Takže tímto vás zároveň upozorňuji, že zdejší texty čtete opravdu a jen na vlastní nebezpečí, protože mám evidentně maglajz v chápání češtiny (nejen ... Mlčící
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 5. února 2014 v 23:47 | Reagovat

" To, že tu kráčím zamyšlený,
není tím, že bych byl namyšlený !

Jak lidé jsou ( přemýšlím ) vztahovační !
... informace ?  jak na ně jsou lační !!

... Ptal se mě  Lubosch  Konyizcekk " :

,, Kolik jest hodin ... mladíče ?? ,,

" Když sral jsem, já viděl jet hasiče !
( takto jsem slušně mu odpověděl )

... řekl mi, že se nic nedozvěděl !
řval " : ,, kolik je hodin ??  to chci !!,,

... " Dal facku mi ! ... jdu to říct otci !!"

" Jdi chlapče, otci říct  o tom chuji !"
... tak lidé  kol chlapce jej povzbuzují ...

2 valin valin | Web | 6. února 2014 v 10:08 | Reagovat

Vztahovačnost je něco jako "Postřelená husa se vždycky ozve..." ne? :-)

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 6. února 2014 v 16:09 | Reagovat

Souhlasím s valin. Ale jinak uvažuješ moc hezky, jen by to chtělo taky něco pozitivního.

4 pavel pavel | Web | 6. února 2014 v 18:09 | Reagovat

S těmi malými dětmi mám podobné zkušenosti... děti, dá se říct, "lapají" po každém očním pohlazení a pozornosti... snadno to od nás vycítí a tak jdou za námi jako slepí... asi proto, že té domácí lásky nemají tolik kolik potřebují.  To je ta aura a citlivý člověk, a to jsou hlavně děti, to vycítí.
Mimochodem v neděli zatím nic nemám, takže jestli máš chuť se sejít, rád. :-)

5 alape alape | E-mail | Web | 6. února 2014 v 19:48 | Reagovat

[1]: Zdravím tě, tajemný Fredy. Brilantní veršíky - jako vždy! :-D I když tě dnes musím pokárat, žes to odfláknul - chybí mi tam konec ... :-D  :-D  :-D

6 alape alape | E-mail | Web | 6. února 2014 v 19:52 | Reagovat

[2]: Tak teď jsi mi v tom, Valin, udělala hokej. Už jsem myslela, že to mám ... a zas ne ? - (já se jednou dozvěděla, že jsem vztahovačná, když jsem mlčela - přemýšlela jsem, zatímco protějšek si to vyložil asi že jsem uražená?! nevím ) :-D

7 alape alape | E-mail | Web | 6. února 2014 v 19:54 | Reagovat

[3]: Děkuji za názor, Aliwien. Jak jsem psala nahoře v článku, na každého asi působí jinak - já v něm nic negativního nevidím ... :-)

8 alape alape | E-mail | Web | 6. února 2014 v 19:56 | Reagovat

[4]: Ano - děti jsou citlivé, často není ani potřeba oční kontakt ... (i když také ne všechny ...)
V neděli čas mám, jsem pro. Ráda se s tebou sejdu :-)

9 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 6. února 2014 v 21:06 | Reagovat

Zajímavé a přemýšlivé čtení. Děti poznají dobrého člověka i dobrou auru.
Čtu na vlastní nebezpeční a ráda :-)

10 alape alape | E-mail | Web | 6. února 2014 v 22:37 | Reagovat

[9]: Děkuju moc, Kájo! :-) To je jak pohlazení ...

11 pavel pavel | Web | 6. února 2014 v 23:51 | Reagovat

[8]: Napiš kde a v kolik, já se přizpůsobím... taky záleží na počasí. Můžeš mi napsat i na fb, moje jméno znáš a jsem tam na fotce taky jako kocour. :-D

12 alape alape | E-mail | Web | 7. února 2014 v 23:51 | Reagovat

[11]: Moc se omlouvám, něco mi do té neděle vlezlo ... Na fb už nechodím. Udělejme to jinak - napiš mi, kde jsi přes týden (jestli jsem to pochopila dobře, býváš někde s kamenama)- klidně na můj mail nebo do zprávy vlevo. Příští týden mám volnější, tak se zastavím a domluvíme se :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!