konec a začátek

31. prosince 2013 v 19:31 | Alape |  mé prožitky a zkušenosti
Je poslední den v roce. Venku třaskají rachejtle, kočičáci spí spokojeně u topení (je zajímavé, že když jsem s nimi, tak se toho bouchání a praskání nebojí, jinak zalézají co nejhloubš to jde) a já? Relaxuju a přemýšlím nad proběhlými událostmi posledních dní i roků ...


http://www.youtube.com/watch?v=WFTthyDsyJc, autor: maok36

A najednou mi došlo, že jsem vždy hledala porozumění v druhých lidech, souznění a soucítění ...
Není to možné. Nejde najít v druhých něco, co tam ve skutečnosti třeba vůbec není. A nebo je, ale jiné, než si představuji. Napadá mě, že je to vlastně jen honba za jakýmsi mým ideálem, snem, vidinou, přáním ...
Jsem jaká jsem a druzí taktéž ... Musím konečně pustit ten strach být opravdu sama sebou bez ohledu na to, co na to říkají ostatní.
Několik let (tedy vlastně asi už 10 let) se učím být sama. Protože, dle mého názoru, jen ten, kdo UMÍ být sám, umí pak být i s druhými lidmi. Naopak to nefunguje ...
Nemůžu říct, že jsem se to už naučila. Ale samota mě rozhodně neděsí ani mi nevadí.

Vždycky jsem byla spíš vlk samotář. Bylo to pro mě výhodnější. I když jsem byla obklopená lidmi. Těch zranění z minulosti si nesu dost ... a proto jsem i zraňovala ... ano, je to logické. Jakýsi pud sebezáchovy. (i když, jak to teď znovu po sobě čtu - i ten pud sebezáchovy je haluz!* sebezáchovy čeho?)
Musím se přestat bát své zranitelnosti. Když se jí totiž přestanu bát a tím se chránit, stane se to mou silou. Zranitelná jsem potud, pokud druhým dovolím, aby mi ubližovali. A pokud vůbec připustím, že je něco takového možné ... !
Pokud zůstanu na této jejich vlně, hře ... Je to všechno jen boj o sílu, o energii ... Jenže si uvědomuji, jak mě to zároveň vysiluje a energii vynaloženou tímto směrem mohu použít úplně jinak a konstruktivněji jiným, pro mě daleko podstatnějším, směrem! Jsem unavená touto hrou! Nelíbí se mi tento program. A co je důležité - naučila jsem se ho rozpoznávat! Ano, nyní na konci roku jsem si ho konečně začala uvědomovat. Přesně identifikovat situace, ve kterých mi není dobře ... S tímto uvědoměním dostávám náhle i možnost výběru (což jsem předtím, když jsem si to plně neuvědomovala, neměla). Nyní si můžu vybrat, jestli v nepříjemné situaci setrvám a budu podporovat něčí program a nebo se k tomu otočím zády a půjdu si svou cestou po svém. A v tuto chvíli vím, že volím to druhé.
(sice je to haluz na druhou, ale co, alespoň se od něčeho odrazím)

... boj o moc se projevuje na všech úrovních lidského života (od celosvětového dění až po partnerské a osobní vztahy). Touha po území, nadvládu - a tím ovládání co nejvíce lidí, vyvolávání strachu, manipulace s lidmi. V každodenním životě pak hádky, prudké změny nálad, snaha vychýlit druhého z rovnováhy a "rozdhodit ho" ... ano, toto všechno vnímám jako jeden jediný princip. Boj o sílu, tedy energii. A základní program? Strach. A směrování našich myšlenek určuje, kam se ubírá energie. Kam a ke komu. Když myslíme na něco nepříjemného a prožíváme konkrétní strach, tak ho tím jen posilujeme! (a zároveň oslabujeme sami sebe)
Strach není nic jiného, než pouhopouhý program! Není nám vlastní ani přirozený! Chemické reakce v těle ... které je jen zapůjčené. Je to vlastnictví Země. Kdybychom žili jinde, měli bychom těla jiná. Jelikož žijeme zde, máme její těla. Půjčená na dobu určitou. Máme tak možnost se projevovat.
Tělo bývá často přirovnáváno k autu. Když si sedmene do auta, tak se tímto počinem nestáváme autem. A s tělem je to naprosto shodné! A stejně jako závada na autě ovlivní naše cestování, tak závada na těle ovlivní naše vnímání této "reality". Když zaměníme benzín s naftou, nedolejeme olej, nestaráme se o údržbu ...

MUSÍME SE NAUČIT PROGRAMY ROZPOZNÁVAT A NESETRVÁVAT V NICH!

Tím, že daný program uvidíme, prohlédneme a pochopíme, máme možnost s ním pak následně i jinak pracovat a vůbec od základu změnit náš přístup k němu! Tím pak samozřejmě měníme i naši paměťovou stopu, kterou zde zanecháváme ... Je velice důležité si toto uvědomit!

Také je velice důležité uvědomit si další věc: pokud nad něčím přemýšlíme a uvažujeme a nejsme na danou záležitost příliš citově poutání, tedy je toto rozjímání v rámci jen lehkých emocí - je to jen o takovém dumání. Ale pokud jsme zaháčkováni emocionálně silněji, daná situace nás pohltí daleko víc. A tady je dobré všimnout si jedné zásadní věci: i když se to stalo nebo teprve stane, náš prožitek je natolik silný, že to prožíváme TEĎ! V tento moment! Vytrácí se vjem času. Z toho je tedy jasné, že náš 'mozek' nefunguje v čase! A také je jasné, že emoce jsou daleko silnější jak myšlenky. Ovšem naše myšlenky a tudíž vzpomínky nebo představy (tedy přesněji: představy ze vzpomínek) spojené s danou událostí v nás emoce vyvolávají.
Další zajímavá věc je i ta, že mozek nerozeznává skutečné od neskutečného. Konkrétně mě napadá nějaký film v televizi, kdy je děj natolik emocionálně vypjatý, že se smějeme, pláčeme, zlobíme ... není to NAŠE realita, ale filmová. Přesto ji prožíváme jako vlastní!
Čas a prostor ... Jak je všechno relativní, že? Běžně spojujeme svou existenci při této naší pozemské pouti právě s časem a prostorem, kteréžto nám dávají jakýsi pocit stability a ukotvenosti.
A s tímto se dá ale fantasticky pracovat! (v náš prospěch)
Emočně odstoupit od dané záležitosti, nahlédnout na ni z povzdálí a přepsat ji ...

Je poslední den v roce, kdy si lidé přejí štěstí, zdraví a pohodu do dalšího roku. Já vám všem, kteří toto čtete, přeji navíc hodně síly a vytrvalosti, co nejméně programů ovládajících naše myšlení a konání a co nejvíc klidnou a spokojenou pouť naším vnitřním i vnějším vesmírem. Alape

PS: takže bych vlastně tímto chtěla zároveň i poděkovat všem lidem, díky kterým jsem se necítila dobře, protože mě pomohli rozpoznat tento program a zaujmout k němu pozměněné stanovisko. Zároveň doufám, že ti, kterým jsem způsobila nějaké trauma já, budou na věci nahlížet obdobně :D ...

haluze* = iluze, blud

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 10:51 | Reagovat

Alape taky mi to přijde tak,že každý bojuje sám za sebe,můžeme se setkávat se stejnorodými lidmi,ale přesto přese všechno,má každý svůj pohled,svůj osud.
Ale různorodost ve stejnorodosti občerstvuje,každý může načerpat nové ideje nebo se inspirovat k něčemu.
Globalizace Evropy se děje na materiálním základě,kde nemůže nastat nějaká harmonie,ta je možná jen na duchovním základě,proto je všude tolik zmatků,zákonů,které lidé ani neznají a takový chaos,který je uměle vyvolaný,aby lidi otupil natolik,aby nad tím vším mávli rukou a trpěli dál tyto výmysly těch nahoře,kteří za to dostanou pořádnou lekci až po své smrti,
nebo možná už i v tomto životě.

2 alape alape | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 2:01 | Reagovat

[1]: To, že jsme tu sami za sebe, vím už dlouho, vlastně jsem si to uvědomila už někdy v dětství ... ale evidentně nejsem schopná to vztáhnout na všechny roviny. Nebo dle své libovůle některé aspekty z tohoto vynechávám a pak jsem děsně překvapená :-?
S globalizací Evropy máš pravdu. Je to fakt mazec ... a zatím jim to prochází. Bohužel! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!