Liebster Award Tag - od Radky

17. listopadu 2013 v 23:56 | Alape |  mé prožitky a zkušenosti
Dostala jsem pozvání od Radky k účasti na řetězovém blogovém dopisu. Spočívá to vlastně v odhalení zpovídané osoby - že trošku poodkryje svou tvář jinak schovanou za písmenky svých blogových příběhů a úvah.
Takže nejdřív na sebe dobrovolně vybonzuje 10 věcí, pak odpoví na 10 otázek, které připravil daný bloger a nakonec vymyslí 10 nových otázek pro další účastníky.


Přiznám se, že úplně nejdřív, když se na Blogu začal objevovat tento 'řetězák', byla jsem ráda, že mě míjí. Nejsem přívržencem přeposílání letadlových emailů, od jejichž přerušení jsou lidé zastrašováni trestem a 'psychickým vydíráním': hrozbou různě krutou, která vás jistojistě stihne a nemine (od hněvu 'pána Boha' až nevím po co ... ) - a poslední roky tyto akce zdárně sabotuji. Maximálně, pokud je požadavek na zpětné odeslání, udělám to pro potěšení a klid v duši dané kamarádky, která mi email poslala. (někdy až skoro se záškodnickou a škodolibou radostí, dalo by se říci)
Když jsem pak zjistila, že v tomto "dopise" je to spíš o představení se druhým blogerům, začala jsem na celou věc nahlížet jinak. Přeci jen se mezi sebou osobně neznáme a občas se z článků nedá dozvědět mnoho. Navíc se mi líbí, že to není ničím podmíněné - při nesplnění se žádné trhání ručiček, křidýlek ani řas nekoná.


Pravidla
1. Napsat o sobě 10 věcí
2. Odpovědět na 10 otázek od blogerky, která mě nominovala
3. 10 otázek pro ty, které nominuju
4. Nominovat 5 blogerů
5. Informovat blogery o nominaci


10 věcí o mě - aneb co dobrovolně prozradím:
1) Je mi 42 let. Ale už teď musím občas počítat od data narození, abych zjistila, kolik že mi to vlastně vůbec je. Jsem schopná lidem tvrdit, že je mi 41, ale i třeba 43. Není v tom žádný postranní úmysl ani záměrná lživá dezinformace. Prostě už začínám zapomínat.
2) Ráda si hraju se slovíčkama a objevuji jejich skrytý rozměr a další významy.
3) Dlouhou dobu jsem se zaobírala věcmi mezi "nebem a zemí" - abych pak následně přišla na to, že všechny nauky mají své limity. Místo obohacování jsem si najednou uvědomila, že mě to neskutečně omezuje a svazuje...
4) Ráda kreslím, maluju, píšu a různě tvořím - ale jako 'všeuměl' si uvědomuji, že vlastně neumím nic pořádně.
5) Poslední dobou upřednostňuji samotu, ale není to o tom, že bych se cítila sama nebo opuštěná.
6) Občas se umím pořádně rozčílit. Není to moc často, ale když už k tomu dojde, fakt to 'stojí za to.'
7) Mrzí mě nepochopení od lidí, od kterých očekávám, že mi rozumí a chápou.
Jsou to mé představy stojící proti jejich představám. Takže mě to pak vrátí zpátky na zem a já je sesadím z pomyslného piedestalu, na který jsem si je postavila ... a je zas všechno normální. (ale v první moment mě to prostě zaskočí)
8) Nebývám ráda středem pozornosti. Naopak miluji úsměv - umí rozzářit i hnusný a pochmurný den (v jakémkoli slova smyslu). Asi i proto občas chodím po ulici s pusou od ucha k uchu a lidi na mě koukaj jak na exota ... ale začnou se usmívat také - a o tom to je!
9) Jsem kočkomil. Mám doma 2 kocoury.
A někdy si ráda hraju s představou, že jsem taky kočka u nějakého hodného páníčka/čky a nemusím řešit lidské záležitosti...
10) Poslední dobou se snažím naučit říkat "ne".



10 otázek od Radky:
1. Jsi důvěřivá?
Až moc. Řekla bych, že až 'naivně blbá'!
2. Co Tě na lidech nejvíce odradí?
Na tuto otázku se mi hledá odpověď špatně. Tedy respektive mě napadá spousta odpovědí z různých úhlů pohledu. Asi si to zbytečně komplikuji.
Takže, když to zjednoduším, je to faleš, lhaní a přetvářka. Beru to jako slabost, že si dotyčný/á nedokáže stát za svým názorem, postojem. (každý přeci jedná z nějakého impulzu či popudu, který mu v ten moment přijde správný!) Takže pochopím, že někdo otevřeně řekne, že předtím to vnímal jinak, ale nepochopím, že někteří lidé tvrdí, že např. 'žádné předtím nebylo...' apod. A také mi vadí, když někdo mění názor každou minutu.
Takového člověka si pak už nedokážu vážit a jsem víc obezřetná, když s ním mluvím nebo společně něco dělám. Prostě už mu věřím míň nebo vůbec. (ale holt si nejdřív ty pazoury musím trošku připálit...)
A také poslední dobou nesnáším lidi, co se ohánějí slovem "asertivní" - mnozí si to pletou s drzostí, násilností, neústupností, nezdvořilostí a schovávají se právě za toto slovo, v současné společnosti skloňované snad ve všech pádech.
3. Zažila jsi v životě situaci, která Tě zaskočila natolik, že si ji po dlouhé době pamatuješ jako dokonalé překvapení? (ať pozitivní či negativní)
Těch situací bylo docela dost. Ale jako první mě napadla jedna z cest, kdy jsem se 'pravidelně' pohybovala mezi Itálií a Prahou. Většinou jsem jezdila sama, tedy bez mého ex. Tenkrát mi totálně zvorali lístek na nádraží a já jsem jela cestu (vlakem) místo obvyklých 36h - 3 a 1/2 dne! Bylo to strašně vyčerpávající - nejen dlouhé, ale musela jsem být i neustále ve střehu kvůli kufrům... Navíc jsem jela ještě přes Jugoslávii! (jakožto 'ten bonus navíc'), kde byly v té době nepokoje. (Takže první překvapení bylo uvědomění si, že je všechno špatně! Navíc jsem nechápala, jak někdo tak blbej může sedět v okýnku na mezinárodní lístky, když ani nezná mapu nejbližší Evropy.)
Tenkrát jsem byla doslova ohromená skutečností, že jsem vůbec nakonec dorazila domů - po všech těch peripetiích, nekonečných čekáních na nádražích, ujetých spojích kvůli zpoždění a několikerému zastavení vlaku 'jen tak' právě na území Jugoslávie... Ve Vídni mi 'vtipně' ujel spoj asi o 20 minut a další vlak jel až v sedm ráno. Na necelé tři hoďky jsem se schovala do čekárny, ale o půlnoci to tam policajti vymetli a zamkli kvůli bezdomovcům. Když mě tam pak začali obtěžovat nějací ožralové, zachránil mě kluk, co jezdil se zavazadly na takovém tom vláčku po nádraží. (Peněz jsem moc neměla a nechtělo se mi je rozfrcat za hotel. Navíc jsem nevěděla, kam jít a přes park u nádraží jsem se v noci bála. Ani knižní konverzace 'Němčiny do kapsy' mi moc nepomáhala). Hodila jsem kufry k němu do kanceláře a pak jsme celou noc připravovali vlaky - dávali jmenovky na dveře pro lidi s místenkama a tak. Bylo to fajn. Jednak to pro mě bylo úplně nové - vidět vlaky naprosto opuštěné, spící, bez lidí a jednak jsem se přesvědčila, že hodní lidé (úplně cizí) také existují. Bylo to naprosto nevinné a kamarádské setkání, jako bychom se znali již z dřívějška. Navíc jsme si moc nerozuměli, kvůli různosti jazyků - ale nejúžasnější na tom bylo, že jsme se přes to domluvili a vyprávěli si o všem možném: česko - italsko - rusko -/ - německo - anglicky + rukama, nohama. (proto vím, že když se chce, všechno jde...) A ještě mě pak ráno posadil do "mého" vlaku, abych nemusela bloudit a tahat kufry sama a později se vrátil se snídaní! To už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem spala i ve stoje. (ani mi na sebe nenechal kontakt, abych mu někdy později mohla poděkovat)
Takže vlastně celá tato příhoda byla složená z různých překvapení a nečekaných zvratů...
(PS: s tím lístkem nešlo nic udělat - odchytila jsem ještě za Italskými hranicemi průvodčího, a když mi říkal, co je potřeba všechno udělat a pořešit - vrátit se, reklamovat, zaplatit nový lístek a čekat na vrácení peněz ... uf! Takhle to při 'vší té bídě' bylo tenkrát asi rychlejší.)
4. Máš vlastnosti (chování), které Ti na druhých vadí?
Ano. Vlastně všechno, co mi na druhých vadí, mám nevyřešené v sobě. Když už nic jiného, tak svůj postoj k danému rysu chování.
5. Umíš odpočívat?
Dřív jsem nevěděla, co to je. Dnes můžu říct, že jsem na dobré cestě.
Jen mám občas pocit, že to sklouzává už do dalšího extrému - prokrastinace.
6. Používáš v mluvě pořekadla, rčení či hlášky z filmů?
Ne, v mluvení ne. Při psaní občas ano. Ale líbí se mi, když to druzí při mluvení používají.
7. Umíš si dělat ze sebe legraci?
Umím. Ale asi mám zvláštní způsob humoru. Druzí to ne vždy pochopí.
8. Dokážeš (dokázala/a bys) za sebou udělat tlustou čáru a začít jinde a jinak?
Už jsem to kdysi i udělala - když jsem se po revoluci sebrala a odjela do Itálie. Na 11 let.
(Kdybych to tehdy neudělala, nevydržela bych tam tak dlouho. Domů jsem se dostala mnohdy jen jednou do roka.)
9. Čeho by ses nikdy nedokázala vzdát?
První, co mě napadlo jako odpověď, jsou cigarety a kafe.
Ale pak mě zarazilo to slovo 'nikdy' - pokud ho vezmu v potaz, tak mě asi nic nenapadá. Tady je všechno pomíjivé. A co bude dál, až odložíme hmotné tělo - těžko říct ...
10. Věříš v lásku na celý život?
(Zjednoduším si odpověď tím, že se nebudu zaobírat pojmem 'celý život' a budu to brát jen v souvislosti s tímto momentálním pozemským vtělením ...)
Už ne. Kdysi jsem na ni věřila. Věřila jsem, že dva lidé, pokud chtějí a dokážou hrát tu hru neustálého vzájemného přizpůsobování se, snahy chápat toho druhého, vyvíjet se společně ve vzahu i vyvíjet vztah, pracovat na tom, aby se soužití nestalo jen trpným sdílením - pak ano. Jenže to raději spousta lidí vzdá kvůli té pracnosti.
Zažila jsem krásný vztah, i když ne lehký, ale nevydržel. Jako nevydržela spousta jiných u lidí, co jsem měla možnost pozorovat v mém okolí. Znám jen velice málo párů, kteří jsou vyjímkou.
Navíc jsem v minulosti skrz jeden hluboký prožitek pochopila lásku jinak - a té v těchto hmotných tělech nejsme schopní...

Tááááááák.
Mise splněna a jde se dál. Teď musím vymyslet nové dotazy. Jen doufám, že se někomu budou 'páčit' a rozhodne se na ně odpovědět.

10 otázek:
1. Máš nějaký vzor? A pokud ano, jak tě ovlivnil? Je to žijící osoba, historická nebo knižní či filmový/á hrdina/ka?
2. Co máš rád/a sám/a na sobě? (povinně vyjmenovat minimálně 5 věcí!)
3. Víš, kdo jsi? Pokud ne, jaká je Tvá představa?
4. Podělíš se s námi o nějakou Tvojí vtipnou příhodu? (jakoukoli)
5. Jaká tvůrčí činnost Tě naplňuje? (práce, koníček, prostě cokoli)
6. Pokud by ses ocitl/a na pustém ostrově: můžeš si vybrat 1 člověka + 1 zvíře + 5 předmětů - kdo a co by to bylo?
7. Tvé nejoblíbenější jídlo? (záludnost otázky spočívá v uvedení jen jednoho) Usmívající se + umíš si ho sám/a uvařit? (můžeš se podělit o recept)
8. Jak usínáš? (myslím tím, jestli si třeba vduchu procházíš zpětně den, plánuješ, relaxuješ, touláš se ve své fantazii?)
9. Co Tě napadne jako první, když ráno otevřeš oči?
10. Jak by vypadal Tvůj den ve světě fantazie? Tedy ve světě, kde by sis mohl/a sám/a určit, co cheš a buděš dělat celý čas ... kde by nebyla žádná přikázání, nařízení, žádné: musím, nesmím.

Nevím, koho nominovat dál.

Otázky, které jsem si pro vás vymyslela, jsou určené pro každého, kdo má zájem na ně odpovědět. Jen mi, prosím, dejte vědět do komentářů, abych o vás věděla a mohla přijít mrknout.

S radostí oznamuji, že se zúčastní
Aurelia - která píše moc hezké povídky. Řadí je do tří kategorií: "snové, TT a z mého světa".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 18. listopadu 2013 v 6:26 | Reagovat

Vybrala jsi dobré odpovědi na otázky, jinak pékné informace o tobě ?)

2 alape alape | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 15:42 | Reagovat

[1]: Děkuji :-) Snažila jsem se do těch odpovědí dát kus sebe, co mě vystihuje, tak snad se mi to povedlo :-)

3 Helena Helena | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 18:44 | Reagovat

Moc se mi to líbí,ono se dá hodně poznat i z blogu,která osůbka přibližně za tím stojí,ale jednak se člověk těma otázkama trochu víc poodhalí,pokud povrchně netláchá.To ale není tvůj případ Alape. :-)

4 Aurelia Aurelia | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 19:32 | Reagovat

Velice zajímavé čtení. Budu se snažit svědomitě odpovídat na dané otázky.

5 alape alape | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 20:04 | Reagovat

[3]: Děkuji, Heli! :-)
Je pravda, že z článků se dá vyčíst hodně. Ale je také pravda, že v otázkách mohou být témata, o kterých člověk běžně nepíše ...  :-)

6 alape alape | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 20:06 | Reagovat

[4]: Super! Jsem moc ráda, že se zúčastníš! Těším se na odpovědi! :-)

7 Bev Bev | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 14:07 | Reagovat

Neubránila jsem se a také nahlédla ve zvědavosti, jak odpovídají ostatní na zajímavé Radčiny otázky.
Jsou to moc pěkné, promyšlené odpovědi. Některé věci vnímám podobně. A ta třídenní cesta, to je fakt horor, ale nakonec to přece dobře dopadlo. :-)

8 alape alape | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 15:10 | Reagovat

[7]: Také se určitě přijdu podívat. :-D Zvědavost ... zvědavost ... ta je silnější jak já :-D
Odpovídala jsem tak, že jsem si ke každé otázce napsala to, co mě první napadlo a pak jsem myšlenku jen trochu rozvinula.
Protože jinak mě napadaly spousty odpovědí a to mi přišlo už moc komplikované. A navíc bych se do toho zbytečně zamotala ... :-)

9 K. K. | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 3:23 | Reagovat

Ta cesta vlakem z Itálie mě dost děsí, vůbec si nedovedu představit, jak bych se v takové situaci zachovala. Fúha. :-)

10 alape alape | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 14:31 | Reagovat

[9]: No, ona je ta cesta už skoro historická událost :-D - když nad tím tak přemýšlím, bylo to minimálně 15 let nazad, možná i víc ... dnes je určitě všechno jiné.
No a když se vrátím v představách, tak bych asi určitě změnila už cestu na nádraží a jeli bychom víc s předstihem - tam bych si asi i všimla toho špatného lístku a omlátila jim ho o hlavu už rovnou tam :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!