léto, lééééééééééto mý....uf ! aneb - je libo vyprošťováka z depky?! - 3

21. září 2013 v 3:30 | Alape |  mé prožitky a zkušenosti
2. díl zde


Jedno odpoledne buď v úterý nebo ve středu, už nevím, mě najednou začala zmáhat únava a chtělo se mi spát. Navíc se mi točila hlava a cítila jsem slabost v kolenou, nohy mi chvílemi vypovídaly službu a byla mi zima. Divný stav. Nikdy jsem neměla sklony k omdlívání, ale tentokrát jsem se radši přidržovala nábytku a měla mobil po ruce... Když to trošku odeznělo, šla jsem si dát horkou sprchu. Na zimu mi sice pomáhala, ale zase se mi víc točila hlava. Tak jsem si sedla na dno vany a sprchovala se střídavě teplou a studenou. Omotala jsem kolem sebe osušku a přesunula se pár nejistými kroky do ložnice, opírajíc se o pračku a futra dveří. Žbuchla jsem s sebou na postel do takové zvláštní nezvyklé pozice: na boku do tvaru půlměsíce, nohy napůl spadlé přes okraj částečně trčely ve vzduchu. V pase jsem byla mírně přetočená, takže jsem ležela na prsou, obličej byl napůl zaražený do deky a ruce se skoro dotýkaly čela postele v jakémsi podivném vzpažení. Cítila jsem se vysílená. Jak kdyby mé tělo bylo sochou z bronzu vážící snad tunu - neschopná jakéhokoli dalšího pohybu jsem tak zůstala.
Upadla jsem do takového zvláštního spánku-nespánku.
... a pak v jednu chvíli jsem si uvědomovala tělo, ale necítila jsem ho, jen slabě horní část od pasu výš, spodek jsem spíš jen tušila ... cítila jsem naprostou svobodu pohybu "mysli", nekonečný prostor ... a najednou jsem viděla úplně jasně místo mých rukou kočičí tlapky ... i jsem je cítila jako své ... a z tváře mi vystupovaly chlupy ... neviděla jsem se zvenku ... dívala jsem se zevnitř ... a přišlo mi divné, že jsem tu úplně sama ... byl to takový velice příjemný stav beztíže, žádná bolest, strach, nic takového ... pak jsem vnímala údiv - údiv z toho prostoru a samoty a nechápala jsem, proč jsem tady a ne doma ... ale vzápětí mě napadlo, že jsem doma a nevěděla jsem, proč mě napadla taková blbost - že když ležím na posteli, tak kde bych asi byla, ne?! ... opět jsem vnímala ten volný prostor a užívala si pohyb v beztíži ... a pak jsem asi usnula ... dál si nepamatuju už nic.

* * *

Tak jsem každé ráno a večer volala do nemocnice a z rozhovorů s různými lékaři jsem si skládala mozaiku...
Původní problém byl zánět v močovém aparátu a tvorba krystalků a písku. Tím, že se 2 dny, možná dýl, nemohl vyčůrat kvůli ucpané močové trubici, vznikl k tomuto primárnímu problému obrovský problém na ledvinách, byly nefunkční. Močový měchýř byl plný krve a moč rozleptala vnitřní výstelku ztenčených stěn...
Štěstí bylo, že se doktorům podařilo zprůchodnit močovou trubici bez nutnosti operovat, což v daném stavu nebylo možné a zavedli mu katetr.
Apolonův stav se pomaličku zlepšoval.
Ve čtvrtek dopoledne mi lékař po telefonu řekl, že se ledviny poměrně stabilizovaly a je možné udělat operaci močového měchýře. Probírali jsme několik variant a nakonec se usnesli, že nejlepší bude operovat ho hned v pátek (6.9.).
Ano, nebylo vyhráno, ale já z toho měla fakt dobrý pocit - nenabídli by operaci, kdyby to nemělo smysl. (Nejen z hlediska finančního / pro mě /, ale i z jejich hlediska profesionálního ...)
V ten den jsem ho také jela poprvé navštívit /nabídl mi to ten lékař.
Jééééééééééééé, to bylo radosti. Vyhradili nám jednu ordinaci (nepouštějí do prostor ke všem zvířatům, což mi přijde logické). Apolon byl vyhublý na kost, měl málo sil, ale poznal mě ... a jak byl rád a jak se mazlil ...

Když jsem pak telefonicky mluvila s doktorem, který ho operoval, řekl, že to bylo dobré rozhodnutí! Sám byl překvapený, co měl za bordel v močovém měchýři ... navíc tam byly i obrovské zbytky z krevní sraženiny, která by se jinak z těla ven vůbec nedostala a pokud by se kousek odtrhnul, opětovně by ucpával močovou trubici.
Horší byla nefunkčnost tohoto orgánu, tím předchozím dlouhodobým tlakem moči se roztáhl a lékař, aby mi to laicky přiblížil, ho přirovnal k igelitové tašce.

Nicméně odvézt domů jsem si ho mohla až ve středu, protože se čekalo na výsledky z laboratoře. Ty ukázaly, že za ten zánět může nějaká potvora (nějaký ten ...kokus), která je ale rezistentní na většinu antibiotik! což se ukázalo jako další problém, protože z celé obrovské škály přicházely v úvahu jen 3, jenže s vedlejším účinkem na ledviny ... Takže doktor vybral jedny, co byly šetrnější než ty 2 ostatní a všichni doufáme, že zaberou...

"Tím, že tohle přežil," doktor otočil hlavu od monitoru, kde znovu pročítal výsledky z laboratoře a podíval se na mě, "si vybral všechny svý životy ..."
Měla jsem veselou náladu: "Všech dvacet?"
Pokýval hlavou, což se dalo přeložit všelijak a odpověděl: "Ne, všech sedm ... "
(Takže teď v tom mám trochu zmatek, protože jeden už si vybral podle jiného veterináře ještě, když jsem bydlela na Žižkově - bylo to sice jen zvýšené první patro, ale ve starém domě, kde byly stropy hodně vysoké a pode mnou byl bývalý obchod s rampou pro nákladní auta a ulice se svažovala dolů, takže to mohlo být jako 2.patro normálního domu (možná i třetí) a bělouš se tenkrát rozhodl, že zkusí "džamping", ovšem bez gumy ... no a veterinář řekl, že měl štěstí, že se mu nic nestalo. Kočka může skočit nebo spadnout i z větší výšky a nic se jí nestane, ale na strom, do keřů nebo na trávu - ne prý na dlažbu. Hermes to musel pak zkusit pochopitelně taky, příklady táhnou - a byla z toho kýla, tudíž operace...)

* * *
Dnes (19.9. - kdy píšu tuto část) jsme byli na vyndavání stehů Usmívající se.

Zatím není vyhráno, to zdaleka ne, ale Apolon se lepší ze dne na den, je vidět, jak pomalu nabírá sílu, už začíná i normálně žrát (což byl ze začátku problém, a tak doktor slevil z ledvinové diety na cokoliv, jen ať vůbec něco), každý den mu píchám ráno a večer injekce s antibiotikem, 1x denně má vitamín E (což je dobrej tréning na trpělivost, jelikož se naučil tu malou tobolku vyplyvávat) a pořád mu podstrkuju misku s vodou, protože musí hodně pít kvůli ledvinám, ale zapomíná na to ... Občas ho podezírám, že si evidentně to obskakování užívá a jen to na mě hraje.
Povahově se taky trošku změnil - je teď daleko větší mazel, chvílemi je strašně zvědavý a nechá se nosit a chovat, což dřív vůbec.
Jo - a taky je super, že se močový měchýř asi rozpohyboval, protože už od třetího dne, co je doma chodí normálně na kočičí záchod a moč z něj vychází proudem! (zatímco předtím všude nechával mokré fleky a já pořád lítala s hadrem)

Vím, podle doktorů zatím není vyhráno a ledviny mu můžou kdykoli vypovědět službu, stejně tak se může dožít v pohodě i dalších let.
Ale když to tak shrnu: sice to bylo finančně náročné, ale určitě to stálo za to!
Jen mě mrzí to Apolonovo utrpení, hlavně zpočátku.
Mě to "nakoplo" neskutečným způsobem, ty letní divné stavy jsou pryč a připadám si celkem "normálně" + ty prožitky, které jsem měla v průběhu ... nezískala bych je na žádných školeních ani seminářích ...



20/9/2013 skoro půlnoční fotky, na té první jsem ho probudila bleskem fotoaparátu, na druhé se pak spokojeně rozvalil,
červená barva na kožichu je pozůstatek dezinfekce
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 21. září 2013 v 11:03 | Reagovat

Ali ani nevíš,jak se těším s tebou. :-)Posílám Apolonkovi pusinku na čumáček,chudáček se z toho dostal.Krása,a jste zase akční trojka. :D A tobě to neskutečně pomohlo,v takových situacích zapomíná člověk myslet na sebe. :-) Myslím,že sis hodně prožila bytostně jeho utrpení.Chtěla bych toho napsat mnohem více,ale schází mi slova,která by vyádřila to,co chci říct.Asi mě chápeš.....Krásnou sobotu Ali. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 21. září 2013 v 22:30 | Reagovat

Vyděsila jsem se začátkem a doufala, že vše dobře dopadne. Prožila jsi toho hodně, ale souhlasím, že vše má svůj smysl. Věřím, že pokud se z toho dostal, bude tady ještě dlouho :-)

3 alape alape | E-mail | Web | 22. září 2013 v 23:54 | Reagovat

[1]: Helenko, děkuji moc za úžasně milá slova. Jsou jako pohlazení.
PS. Apolon tě taky pozdravuje a posílá "čumičku" :D (čumáčkovou pusinku)

4 alape alape | E-mail | Web | 22. září 2013 v 23:59 | Reagovat

[2]: Raduš, děkuju moc :-) Zatím je mu teprve 8, takže to není žádný starý dědek ... tak uvidíme. Budu se muset hlídat, abych mu tam zas nepodstrkovala nějaká svá přání...pak už to bude záležet na něm :-)

5 Helena Helena | 24. září 2013 v 17:39 | Reagovat

[3]: Děkuji. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!