Mí kočičí přátelé 3

16. května 2013 v 12:48 | Alape |  kočičiny
2. díl zde


Uběhlo už víc jak hodina, bylo skoro půl deváté večer. U té neznámé paní doma jsem se začala cítit divně a hloupě. Měla jsem pocit, že ji zdržuju a ona už taky začínala jevit známky nervozity. Jenže kočky nic, pro ně jsem byla vzduch! (vlastně ještě míň - vzduch alespoň dýchali ...)
Cítila jsem zklamání: "Tak asi nebudu mít kočičku, nemám ji mít, možná jsem měla zavolat na jiný inzerát ..."

Pomalu jsem tedy převedla řeč na rozloučení se: že "moc děkuji za ochotu a věnovaný mi čas, ale ať se nezlobí, že když si mě nikdo nevybral, že odejdu bez kočky ... "

Paní byla asi dobrá obchodnice, nebo jí ta časová ztráta bez výdělku připadala moc velká - ať tak či tak, napadlo ji ještě jedno řešení: "Ať dám kočkám ještě jednu šanci - totiž tu přepravku: ať ji otevřu a dám na zem, že si třeba do ní některá z nich vleze ... "

Potlačila jsem v sobě pocit trapnosti, který se každou minutou stále víc rozrůstal a zaplavoval mě jak povodňová vlna. Musela jsem uznat, že nápad je to dobrý. Navíc skutečnost, že tuto variantu navrhla ona dáma, mě stavěla do pasívní role a tudíž jsem byla "z obliga" ... Svolila jsem, že to zkusím.

Neuběhlo ani 5 minut a už byl uvnitř "návštěvník" - ten malý mourek, co si se mnou chtěl pořád hrát, skočil dovnitř a spokojeně se stočil do klubíčka. Přimhouřil oči a začal blaženě příst.
Když jsme ho viděly, musely jsme se smát: byl roztomilost sama.
V ten moment paní rezignovala - že "mi ho tedy prodá, i přes to, že je ještě malý a měl by mít matčino mléko".
Vznášela jsem se snad v sedmém nebi! Tak přeci to bylo jak jsem cítila už od začátku. Vduchu jsem se omlouvala Vesmíru za své pochyby...

Všichni zúčastnění jsme byli spokojení z výsledku, paní se opět rozpovídala dávajíc mi rady, jak se o takového mrňouska starat a malý neposeda se mezitím vydal na rozlučku po bytě, jak kdyby přesně tušil, že půjdeme pryč. Poslouchajíc "návod na kočku" jsem ho očima provázela: popoběhl, pak se zastavil u plyšového míčku, čumákem do něj žďuchnul, vesele vyskočil jak poník na všech čtyřech najednou a rozběhl se k misce se žrádlem. Udělal kolečko, uzobnul pár granulí, zase vesele popoběhl, čuchnul k další misce, kde byla asi voda, která z mého místa nebyla vidět a odskotačil do rohu místnosti. Zase vyskočil jak kdyby měl na tlapičkách pružiny, ve vzduchu se stačil otočit do jiného směru a běžel podél stěny do dalšího koutu. A tímto způsobem se "podíval" všude.

Ale co se najednou nestalo?
Překvapením něměl být konec:
Jeden z těch dvou bílých flegmoušů seskočil dolů ze židle, prostě se najednou zčistajasna probudil a dvěma ladnými skoky se přenesl do přepravky. Očichal ji a hodil se do své oblíbené pozice, kterou zaujímal předtím na židli. A na důkaz toho, že se mu tu líbí, usnul ...

Tak to mě totálně dostalo: "Nejdřív nikdo a teď takový zájem?"

Paní byla překvapená asi ještě víc než já: "Tak to jsem nikdy neviděla ... nezažila ... a ani už asi nezažiju! No, budete si tedy muset vybrat! "
Zarazila jsem se: "Ne, to ne! Vybrat si musí oni!"

Mourek se mezitím vrátil, nebo spíš přesněji dohopsal, zpátky k přepravce. Když ale zjistil, že mu někdo zabral jeho pelíšek, nelíbilo se mu to. Postavil se na zadní a předníma pacičkama bušil do toho druhého, aby mu dal najevo, že tam je to jeho.

Dopadlo to nakonec tak, že se tam vtěsnali oba ...
Vypadali jak propletenec kořenů starého stromu, který navíc zvýrazňovaly jejich barvy: světlá a tmavá.

Paní jen valila oči...
"Tak si je vemte oba!" navrhla po chvilce uvažování.
Zaskočilo mě to: "S tím jsem nepočítala, nemám s sebou možná ani tolik peněz ... nevím ... i jídla pro ně bych pak musela kupovat dvojnásobek ... přišla jsem si pro jednoho ... " Najednou jsem při vší té radosti nevěděla, jak celou situaci pojmout.
Paní se opět zamyslela: "Tak si je vemte oba a zaplaťte mi jen za jednoho", nevzdávala to.

Po chvilce uvažování jsem na to přistoupila. Přišlo mi jako děsná sranda pořídit kocoury jak v supermarketu v akci 1+1 ...

Zaplatila jsem, rozloučily jsme se a já odcházela šťastná a naprosto spokojená. Splnil se mi můj sen i s těmito "neobvyklými" podmínkami ... vlastně předčil veškerá má očekávání!

Jediná obava, která mi trochu kazila radost, bylo upozornění od známých, že kotě bude hned po odchodu a v prvních dnech brečet a hledat svou mámu. Uměla jsem si to představit: nové prostředí, neznámý člověk, zármutek z odloučení ... bylo mi smutno za ně ... Někdy jsou představy a empatie hroznej prevít!

Všechno se totiž odvíjelo úplně jinak:
Při odchodu z bytu jsem zaklapla víko přepravky, aby se třeba změnou prostředí nelekli a nezačali panikařit a utíkat.
Ještě než jsem sešla schody, oba usnuli ... a když jsem je opatrně položila na sedadlo splujezdce, abych je měla na očích "kdyby něco" ... tak to už jsem vyprskla smíchy: oba totiž chrápali jak dřevorubci, do slova a do písmene ... vydávajíc při tom charakteristické: "chrrrrrrrrrr fííííííííí ... chrr .... chrup ... pfííííííííííí ..."
A doma? Nikdy jsem si nevšimla, že by byli smutní a když jsem se ptala sousedů, jestli třeba neslyšeli kocoury brečet (jakože tady přes stěny starého žižkovského domu slyšel člověk úplně všechno - aniž by chtěl), tak nikdo o ničem nevěděl ...
Mnozí vlastně ani nevěděli, že mám nově 2 malá koťátka a tak udělali hromadnou exkurzi: vzali útokem ten můj malý 1+1, že jsme se tam ani všichni najednou nevešli. A kočičáci? Ti byli šťastní: asi si připadali, jak filmové hvězdy a doslova se vyžívali v tom, jak nastavovali své kožíšky lačným lidským rukám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 16. května 2013 v 18:51 | Reagovat

Ali,nádherný příběh ze života.A když jsou dva,tak jim není smutno. :-)Jsem ráda,že sis je vzala oba,nic není náhoda.Tedˇ jste   akční trojka. :D

2 alape alape | 16. května 2013 v 21:45 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, Heli! :-)
Někdy jsme tak akční trojka, že oni dva prováděj a já pak řeším ... :-D  :-D  :-D , takže se doplňujem dobře. :-) Ale přiznávám, že jsem moc ráda, že je mám!

3 Radka Radka | E-mail | Web | 16. května 2013 v 22:41 | Reagovat

Já tušila, že Cipísek bude chtít nový domov ;-)
Akce 1+1 zdarma se mi líbí :-D

4 alape alape | E-mail | Web | 16. května 2013 v 23:53 | Reagovat

[3]: Jo, jo - chtěl :-) máš dobrý "tuchy" :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!