"na návštěvě..."

22. dubna 2013 v 0:18 | Alape |  psaní
"Dobrý den. Pojďte dál." Z právě otevřených dveří na mě vykoukla milá tvář mladé doktorky.
"Dobrý den. Děkuji" odpovídám a vstupuji do nevelké ordinace.
"A jak jste se celý týden měla?" zeptala se mě sestřička.
Usmála jsem se: "Docela fajn. Už to venku konečně začíná být krásně jarní, příroda se budí a ožívá, tak je hned všechno víc barevné a optimistické."
"Ano, to je pravda," odpovídá mi sestřička a v mezičase si chystá, co bude potřebovat. Doktorka se dívá na monitor PC do mojí karty, aby zjistila, co se dělalo minulý týden a o čem bude moje dnešní návštěva.
Sestřička přerušuje chvilku ticha, která vznikla: "Konečně taky už! Vždyť ta zima byla nekonečná!" na moment se zasnila a pak pokračovala dál: "Teď o víkendu, když jsem byla doma u rodičů, tak na zahrádce už všechno začíná nasazovat poupata a kvést." Opět se vduchu přenesla asi do soboty: "A těch ptáků, co bylo všude slyšet jak švitoří... No, hlavně, že už svítí sluníčko a je hezky." Zvedla hlavu a podívala se na mě. Asi mi chtěla dodat odvahu. Usmála se: "Už jsme se na vás těšily! Vy jste taky vždycky jak to sluníčko."
Zaskočila mě. Mile. A tak jsem zpytovala svědomí: jak jsem na tom já?! ... těšila? ... netěšila? ... neutrální? ...
Během chviličky jsem si to sama v sobě ujasnila a ještě za pochodu, jak mi hlavou běžely myšlenky jsem jí, sama sebou překvapená, odpovídala: "No ... asi to bude znít hodně divně ... ale já se na vás vlastně taky těšila."
Chvilku bylo překvapené ticho a pak se začaly obě smát: "No ... ano ... divný ... ha ha ... Tak tohle nám lidé opravdu často neříkají ... ha ha ................ Tak tohle u zubaře nebývá slyšet ... ha ha .... "
Jejich smích byl nakažlivý. Během okamžiku jsem se smála společně s nima...

Tento dialog není "tak úplně" výplodem mé fantazie, ale skutečně k němu došlo během tohoto týdne, asi ve čtvrtek.
Je to totiž přibližně měsíc, možná měsíc a půl, co jsem začala řešit můj chrup po delší pauze a "náhoda" tomu chtěla, že při výběru nové zubařky jsem se dostala právě sem, k těmto dvěma mladým slečnám.
A přiznám se ještě k jedné věci: Je to snad poprvé za celý můj život, co jsem šla k zubaři/ce bez strachu, hrůzy a bázně. Kdy jsem šla dobrovolně, ráda a bez mučení (se). ... (i když jsem věděla, že mi bude vrtat zub)
Jo, jasně, já vím - injekce je už dneska standard všude ... ale přesto přezevšechno je to tentokrát jiné. A já z toho mám dobrý pocit a radost. Radost z toho, že jsem zase posunula tu svou pomyslnou hranici o kousek dál ...

A jak to máte se zubařem vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 22. dubna 2013 v 10:59 | Reagovat

Taky pro mě tento rok začal zubařem,ale minulý týden jsem skončila,kontrola za půl roku. :-)Ordinaci u nás otevřel angličan.
Příjemný člověk,jeho manželka je na příjmu a má jednu sestřičku.Malá ordinace,familiérní ovzduší,nemusím jezdit do města,což mě stojí čas.Mám to 5 min pěšky. :-)

2 alape alape | Web | 23. dubna 2013 v 0:02 | Reagovat

Jé, tak to máš super :-). Mě cesta k zubařce trvá hodinu (MHD), ale nelituju toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!