Moje chlebová naivita (aneb chlebové "mňamky")

24. dubna 2013 v 18:35 | Alape |  zamyšlení - (nejen) o jídle
Ano - chlebové "mňamky" - je to trošku dvojsmyslné a zavádějící. Nicméně následující zamyšlení není o přípravě obložených chlebů, ale o chlebu samotném:

Jak jsem psala již minule: poměrně dlouhou dobu si dávám pozor na to, co kupuji za jídlo, potažmo i kde.
Tím chci říct, že třeba v supermarketu většinou vezmu do ruky sáček, krabici či jinak zabalenou potravinu a snažím se rozluštit a vyluštit z etikety složení. Tím "kde" pak myslím to, že v samoobsluhách a řetězcích se má obezřetnost stupňuje (možná by se to dalo nazvat i pudem sebezáchovy), zatímco klesá v obchodech se zdravou výživou nebo u farmářů... Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale takhle prostě funguju.

Nicméně chléb, který se většinou nachází nebalený v dlouhých regálech, mé bližší pozornosti poměrně dlouhou dobu unikal. Ano - takové ty hodně tmavé, rádoby žitné chleby se skoro až čokoládovou barvou jsem přestala kupovat už dávno, protože jsem někde vyčetla, že jsou dobarvované (v lepším případě čekankou, v horším případě - no, to snad ani radši nechci vědět) a chleby s poházenými semínky uvnitř i venku mě taky nikdy moc nebraly (vadily mě věčně zaseknuté kousky něčeho malého mezi zuby) ... Navíc se stejně pak na ně taky profláklo, že nejsou celozrnné.

Ale jinak jsem vždycky normální chleba měla spojený s následujícími přísadami: mouka, droždí, voda. Nic víc. Nic jiného tam přeci ani být nemůže. Jednoduše se to tam nehodí a ani tam pro to není prostor... Naivní? Řekla bych, že velmi. Smutnou pravdou je, že v této naivitě jsem žila 30, možná 35 let ...

Kvásek? To slovo mi nic neříkalo. Spíš jsem to brala jako slovní mutaci nebo krajový název. Pro mě prostě kvásek byl synonimem slova droždí. Jakožto městské dítě jsem na to přeci měla plné právo! A navíc slovo kynutí, které lze vyčíst v různých kuchařkách, se v základě slova neshoduje ani s jedním. Kvásek - kvasí a droždí se droží. Jasně, vím, že droždí kyne...

Tak, dost srandiček o právu a droždí. Teď trochu vážněji:
Je to tak zhruba 7 let, co jsem se začala zajímat víc o chleba, co jím. Nebývalou pozornost a zájem ve mě totiž vzbudily plísně, které se začaly tvořit, na té původně zlatavé kůrce, třetí až čtvtý (ale někdy už i hned druhý) den poté, co jsem si tuto, v podstatě základní potravinu, koupila a donesla domů.
Byly to doby, kdy jsem si připadala jak chemik, botanik a biolog v jedné osobě s neutuchajícím zájmem o pozorovaný jev, kterým byl právě velmi různorodě zbarvený "mech, který pokaždé zdrhnul z lesa, aby se usadil na mém chlebu" - tedy plíseň. Což o to, odstíny od bílé po zelenou mi připadaly normální, až na to, že z mých dětských let jsem si jejich nástup pamatovala v delším časovém období (čímž myslím: nákup - skladování - plíseň tak za týden). Daleko větším překvapením a pobídkou k bližšímu ohledání pak byly ale barvy pro mě záhadné a tajuplné, chlebu nepříslušící, které byly v barevném rozsahu od fialové až po černou.
Musím říct, že jako člověk milující barvy a občas hazardující se štětcem a plátnem, jsem si uvědomovala svou maličkost a omezenost - i s největším vypětím sil a napětím mé představivosti jsem si totiž musela přiznat, že některé z těch odstínů bych asi ani nebyla schopná namíchat.
V tomto mém průzkumnickém období jsem kupovala i 3 chleby nebo půlky denně, jen abych pak mohla doma sledovat vznik a vývoj těch neuvěřitelných, mnohdy nepřirozených, někdy až skoro zářivých, snad i svítivých/potažmo svítících barev...

Tímto výzkumem jsem se zabývala nějakou dobu na své vlastní náklady a nikým nedotována, ale s o to větším zájmem a zaujetím. To trvalo až do doby, než jsem dostala email od kamarádky s přílohou věnující se právě chlebu. Byl to pro mě velmi "tvrdý" okamžik pravdy spojený s rozčarováním (jasně, ža naštěstí).
/malá vsuvka: Rozčarování bylo způsobeno uvědoměním si, že ze mě velký botanik nebude, protože nemám šanci objevit něco, co již objevili jiní přede mnou ...originalita byla ztracena a předstižena/
Tu přílohu tvořil článek, který popisoval postup výroby a složení dnešního chleba, mluvil o dopékárnách v supermarketech a o smlouvách mezi obchodními řetězci a pekaři, kteří jim dodávají polotovary.
I když jsem se snažila doličný email najít - a našla - tak příloha je, bohužel, již ztracena v čase: po otevření mě totiž velký titulek upozornil, že pokud nemám předplatné na HN, tak se do archivu nedostanu...
Nu což, snažila jsem se najít jiné zajímavé články, pojednávající o tomto tématu a jejich odkazy přikládám dole. Připadá mi zbytečné opisovat nebo kopírovat sem něco, co už napsali jiní.

Jednu věc bych ale přeci jen ještě ráda zmínila. Týká se smlouvy mezi řetězci a pekárnami. V jednom z odkazů je to také zmíněné, ale ne v podobě, jakou si pamatuji z toho původního článku: totiž, že pekárna musí dopravit várku polotovarů do 1 hodiny od objednání (to v 1. odkazu je, ale jedná se většinou o mražené polotovary. Možná, že je to nové řešení toho původního, protože:) dodavatel nemohl nikdy vědět, která pobočka (odběratel) bude zrovna kdy co potřebovat a ve městech, kdy je dopravní špička, jsou ulice neprůjezdné díky kolonám aut - vymysleli následující: naložili dodávku (v té původní verzi se jednalo o normální polotovary! nikoliv o mražené polotovary) a umístili ji na nějaké strategické místo, odkud bylo možné dojet na kterékoli určené místo v požadovaném čase tak, aby smlouva byla dodržena. Jenže! polotovaru, to znamená v tomto případě jen napůl upečeném chlebu nebo pečivu, pokud to bylo v létě, tak určitě vysoké teploty nesvědčí. Nevěřím totiž tomu, že by byly používány chladící auta a v létě, když sluníčko pere o "106" - tak mě teploměr na balkoně ukazuje i přes 60°C. Ne, to není vtip. Prostě se akumuluje teplo i od stěn domu... Ale to samé se děje i normálně na ulicích. (Sálavé teplo z asfaltu nebo dlažebních kostek mě kolikrát zahnalo do parku, kde tráva alepoň trochu chladila.)
Takže, zpátky k chlebu: co může udělat horký vzduch s polotovarem? Vlastně nic. Až na to, že pomáhá k daleko rychlejšímu kvašení, rozmnožování a jiným chemickým pochodům a reakcím všech možných bakterií, které by tam nebyly, pokud by chléb nebo pečivo byly upečené úplně! Nechám už na každém čtenáři a na jeho fantazii dokreslení obrázku o tom, co tedy vlastně jí...



http://hn.ihned.cz/c1-43505500-konec-ceskeho-chleba bohužel již nefunkční odkaz (ale pokud máte někdo předplatné Hospodářských novin, článek si můžete přečíst bez problémů)

Předpřipravené směsi místo mouky - co se přidává, aby chleba měl chuť - předsunuté hlídky (o čekajících autech a o smlouvách) - pecen ze zbytků a vratky: aneb proč se některé chleby drolí / vyšlo 14.5.2010 v magazínu Víkend HN, tak doufám, že zde článek ještě nějakou dobu nechají

co taky najdete v pečivu - chtějte znát složení
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 24. dubna 2013 v 21:29 | Reagovat

Někdy si říkám,kde to vlastně žijeme. :-(
Není třeba ani války,rakovina kosí lidi na počkání. 8-)

2 alape alape | Web | 24. dubna 2013 v 21:48 | Reagovat

[1]: V různých historických románech se píše o tom, že chudí lidé často přežívali o chlebu, vodě, bramborách nebo že vězni měli jen chléb a vodu apod. Myslím, že kdyby tenkrát jedli naše dnešní potraviny, tak je tu dnes jen několik málo porůznu roztroušených skomírajících kmenů, skupin ... no, v tom lepším případě asi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Free counters!